Charty práv pacientů
Charta práv dospělého pacienta
Pacient má právo na ohleduplnou a laskavou péči.
Pacient má právo znát jméno lékaře, který zodpovídá za jeho vyšetření a léčbu. Má právo získat od svého lékaře srozumitelným způsobem podané, úplné a aktuální informace týkající se jeho diagnózy, léčby a prognózy onemocnění, aby byl schopen na jejich základě dát předem souhlas k zahájení navržených vyšetření a léčby. Tyto informace, s výjimkou akutních stavů, by měly obsahovat údaje o speciálních vyšetřeních a léčbě, o případných rizicích a délce neschopnosti. Pacient má právo se dozvědět, zda existují a jsou dostupné i jiné lékařsky významné způsoby vyšetření nebo léčby.
Pacient má právo odmítnout léčbu v rozsahu stanoveném zákonem a na informace o zdravotních následcích svého rozhodnutí.
Pacient má právo na maximální možné soukromí týkající se jeho vlastního léčebného programu. Klinické semináře, výuka, konzilia, vyšetření a léčba jsou důvěrného charakteru, mají probíhat diskrétně a se souhlasem pacienta.
Pacient má právo na to, aby veškeré informace a dokumentace týkající se jeho osoby, byly považovány za důvěrné.
Jestliže se nemocnice bude podílet na výchově zdravotníků a klinickém výzkumu, který by ovlivnil ošetřování a léčbu, má pacient právo na poskytnutí rady, zda se má experimentu zúčastnit. Má právo účast odmítnout. Všechny tyto činnosti však musí být vedeny s prvořadým ohledem na pacienta a zejména s uznáním jeho důstojnosti jako lidské bytosti. Pacient má právo očekávat, že jeho lékař ho bude informovat, jak pokračovat ve zdravotní péči po propuštění z nemocnice.
Charta práv dětského pacienta
1. Děti musejí být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou vyžadují, nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo při ambulantním docházení.
2. Děti v nemocnici musejí mít právo na neustálý kontakt se svými rodiči a sourozenci. Tam, kde je to možné, mělo by se rodičům dostat pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Aby se na péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k aktivní účasti na něm.
3. Děti a/nebo jejich rodiče musejí mít právo na informace v takové podobě, jaká odpovídá jejich věku a chápání. Musejí mít zároveň možnost otevřeně hovořit o svých potřebách s personálem.
4. Děti a/nebo jejich rodiče musejí mít právo poučeně se podílet na veškerém rozhodování ohledně zdravotní péče, která je jim poskytována. Každé dítě musí být chráněno před všemi zákroky, které je pro jeho léčbu nejsou nezbytné, a před zbytečnými úkony podniknutými pro zmírnění jeho fyzického nebo emocionálního rozrušení.
5. S dětmi se musí zacházet s taktem a pochopením a neustále musí být respektováno jejich soukromí.
6. Dětem se musí dostávat péče náležitě školeného personálu, který si je plně vědom fyzických i emocionálních potřeb dětí každé věkové skupiny.
7. Děti musejí mít možnost nosit své vlastní oblečení a mít s sebou v nemocnici své věci.
8. O děti musí být pečováno společně s jinými dětmi téže věkové skupiny.
9. Děti musejí být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby odpovídalo jejich vývojovým potřebám a požadavkům, a aby zároveň vyhovovalo uznaným bezpečnostním pravidlům a zásadám péče o děti.
10. Děti musejí mít plnou příležitost ke hře, odpočinku a vzdělání, přizpůsobených jejich věku a zdravotnímu stavu.
Podle organizace National Association for the Welfare of Children in Hospital (NAWCH) se sídlem v Londýně. Centrální etická komise Ministerstva zdravotnictví České republiky text upravila, schválila a prohlásila za platný 25. února 1992.
