Hradecká klinika vznikla v roce 1945 po zřízení lékařské fakulty. Její existence byla a je spojena s působením významných osobností české chirurgie. Klinika byla budovaná na základě chirurgického oddělení Všeobecné okresní nemocnice v Hradci Králové pod vedením docenta Jana Bedrny, který zde působil do své předčasné smrti v roce 1956. profesor Jaroslav Procházka kliniku převzal v roce 1956 a nadále rozvíjel hradeckou chirurgickou školu. Ve funkci zůstal až do roku 1979, kdy kliniku přebírá docent Vladimír Brzek.
V roce 1985 se chirurgie stěhuje do nového pavilonu, který je pojmenován podle zakladatele hradecké chirurgické školy „Bedrnův pavilon“. Přestěhováním pracoviště ze staré budovy vznikají tři kliniky - 1. chirurgická klinika vedená docentem Teodózem Suchým, 2. chirurgická klinika vedená profesorem Bohumilem Konečným a kardiochirurgická klinika v čele s profesorem Vladimírem Brzkem.
V roce 1990 dochází k opětovnému sloučení dvou chirurgických klinik. Přednostou kliniky je jmenován docent Jan Bedrna, syn akademika Bedrny, který pak vede kliniku po dobu celých deseti porevolučních let.
Hradec Králové se stává významným centrem vojenské medicíny a vojenské chirurgie. Do její historie se významně zapsaly osobnosti jako profesor Jan Lichtenberg nebo profesor Antonín Beneš.
Přednostové chirurgické kliniky v Hradci Králové: |
|
Chirurgická klinika v Hradci Králové vznikla v roce 1945 po zřízení lékařské fakulty na základě existujícího chirurgického oddělení Všeobecné okresní nemocnice v Hradci Králové, které vedl od roku 1934 doc. MUDr. Jan Bedrna. |
|
1945 – 1956 |
akademik MUDr. Jan Bedrna, DrSc. |
1956 – 1979 |
prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc. |
1979 - 1985 |
prof. MUDr. Vladimír Brzek, CSc. |
V roce 1985 byly vytvořeny dvě samostatné chirurgické kliniky všeobecného zaměření. |
|
1985 – 1990 |
doc. MUDr. Teodóz Suchý, DrSc. |
1985 – 1990 |
prof. MUDr. Bohumil Konečný, CSc. |
V roce 1990 byly tyto kliniky sloučeny opět v jednu kliniku. |
|
1990 - 2000 |
doc. MUDr. Jan Bedrna, CSc. |
2000 - 2006 |
prof. MUDr. Zbyněk Vobořil, DrSc. |
2006 - 2015 |
prof. MUDr. Alexander Ferko, CSc. |
2015 - 2016 |
MUDr. Michal Leško, Ph.D. |
2016 - 2016 |
doc. MUDr. Zdeněk Šubrt, Ph.D. |
2016 - |
prof. MUDr. Jiří Páral Ph.D., FICS |
Narodil se 16. 9. 1897 v Českém Brodě. Po maturitě na kolínském gymnáziu v roce 1916 a po dvouletém přerušení I. světovou válkou absolvoval Lékařskou fakultu UK v Praze, kde v roce 1923 promoval. Krátce působil v nemocnici v Českém Brodě a absolvoval stáž na pražské klinice profesora Otakara Kukuly. Poté byl přijat na Chirurgickou kliniku Masarykovy Univerzity v Brně pod vedením prof. J. Petřivalského, kde byl 10. 12. 1931 habilitován a stal se docentem patologie a terapie chirurgických chorob. Od 1. 5. 1933 do 31. 3. 1934 zastával funkci primáře chirurgického oddělení v Moravské Ostravě. Dnem 1. 4. 1934 nastoupil na místo primáře chirurgického oddělení Okresní nemocnice v Hradci Králové. Po druhé světové válce se v roce 1945 významně zasloužil o zřízení Lékařské fakulty v Hradci Králové, na které byl ustanoven garantem výuky chirurgie a v roce 1947 jmenován řádným profesorem chirurgie. Svou dávnou lásku k urologii rozšířil o cévní chirurgii, traumatologii a kardiochirurgii, ve které se stal u nás průkopníkem. Jako první chirurg v Československu operoval úspěšně v roce 1947 otevřenou tepennou dučej, v roce 1951 uvolnil valvulotomií vrozenou stenózu plícnice a v témže roce operoval stenózu mitrální chlopně. Mimo jiné také prosadil první ustanovení kardiochirurgického střediska, po dlouhou dobu jediného v ČSR. Své zkušenosti s průkopnickými kardiochirurgickými operacemi předal mnoha dalším klinickým pracovištím. Za zásluhy o rozvoj chirurgie byl v roce 1955 jmenován řádným členem Československé akademie věd a je zcela oprávněné mluvit o prof. Bedrnovi jako o zakladateli československé kardiochirurgie.
prof. Bedrna publikoval mnoho vědeckých prací doma i v cizině, vydal 3 monografie, z nichž u nás byla zvláště ceněna prakticky zaměřená monografie „Úrazy kostí a kloubů“ a „Dětská urologie“, která byla oceněna i ve světě.
Akademik Jan Bedrna vybudoval Chirurgickou kliniku v Hradci Králové a stal se zakladatelem královéhradecké chirurgické školy. Byl nejen skvělý lékař a vědec, ale i učitel. : Zasloužil se o vznik speciálních odvětví chirurgie, v nichž vychoval mnoho vynikajících chirurgů. Z přímých žáků nutno jmenovat neurochirurgy akademiky Rudolfa Petra a Rudolfa Malce, urology profesory Jozefa Švába, Pavla Navrátila a akademika Vladimíra Zvaru, plicní chirurgy a kardiochirurgy profesory Jaroslava Procházku, Vladimíra Brzka, Jaroslava Lichtenberga, dětského chirurga a urologa profesora Hvězdoslava Stefana, chirurgy profesory Antonína Beneše a Bohumila Konečného a další docenty a primáře chirurgie a urologie a mnoho nejmenovaných lékařů, kteří dále rozvíjeli jím započaté dílo a proslavili hradeckou chirurgickou školu.
prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc. se narodil dne 15. ledna 1913 v Kolíně, kde také maturoval v roce 1932. Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze ukončil v roce 1938. Po propuštění z armády nastoupil v dubnu 1939 na chirurgické oddělení tehdejší Všeobecné veřejné nemocnice v Hradci Králové pod vedením primáře doc. MUDr. Jana Bedrny. Nejprve jako bezplatný externí lékař, později jako placený externista a po dalším půlroce jako sekundární lékař. Po druhé světové válce po zřízení Lékařské fakulty v Hradci Králové byl v roce 1946 jmenován odborným asistentem a v roce 1952 habilitován. Po úmrtí svého učitele akademika Jana Bedrny v roce 1956 byl ustanoven do funkce přednosty hradecké chirurgické kliniky a v roce 1958 byl jmenován řádným profesorem chirurgie. V letech 1969 – 71 vykonával funkci předsedy Československé chirurgické společnosti, v roce 1969 – 73 České chirurgické společnosti. Z dalších funkcí, které zastával, je zapotřebí ještě jmenovat funkci krajského chirurga východočeského kraje i hlavního odborníka pro obor chirurgie Ministerstva zdravotnictví ČR a člena předsednictva Vědecké rady MZ. prof. Procházka se z počátku věnoval všeobecné chirurgii a urologii, ale v roce 1947 se jeho zájem soustředil převážně na hrudní chirurgii se zaměření na oblast plicní chirurgie. Byl prakticky zakladatelem systematicky prováděné moderní plicní chirurgie u nás a jeho monografie „Resekce plic“ se stala základní učebnicí pneumochirurgie. V 50. letech se jeho zájem obrátil také na srdeční chirurgii. Po průkopnických kardiochirurgických operacích akademika Jana Bedrny ve 40. a 50. letech pokračoval v započatém díle svého učitele. Rozvinul kardiochirurgii o operace vrozených i získaných srdečních vad v hypotermii a později i v mimotělním oběhu. V roce 1957 uzavřel defekt mezisíňového septa na zavřeném srdci, první operaci v mimotělním oběhu uskutečnil 17. 7. 1958 jako druhý v Československu, jen s půlročním zpožděním za brněnským prof. Navrátilem. V roce 1962 provedl první otevřenou mitrální komisurotomii, v roce 1964 první plastiku nedomykavého mitrálního ústí a v roce 1966 implantoval mitrální i aortální umělou srdeční chlopeň. Za svůj život prof. Procházka podnikl celou řadu studijních cest, navázal osobní styky s řadou zahraničních pracovišť a umožnil i svým spolupracovníkům stáže na těchto pracovištích. Byl rovněž členem i čestným členem mnoha zahraničních lékařských společností. Své bohaté zkušenosti z kardiochirurgie později předával i několika zahraničním pracovištím. Také v naší republice pomáhal při vybudování dětského kardiochirurgického pracoviště v Motole. Za průkopnickou činnost a zásluhy byl prof. Procházka odměněn četnými vyznamenáními různých univerzit. Ocenění medailí J. Hlávky za celoživotní dílo, ceně Fr. Ulricha a ceně J. Ev. Purkyně předcházelo státní vyznamenání kardiochirurgického střediska hradecké nemocnice, jehož byl spoluzakladatelem. prof. Procházka byl nejen skvělým chirurgem, výborným učitelem, dobrým člověkem, ale v neposlední řadě i zaujatým debatérem. Měl rád hudbu, krásnou literaturu a zvláště pak malířství. Dokladem schopností zaujmout společnost svým vypravěčským uměním je i jeho krásná a poutavá kniha „Ze vzpomínek chirurga“, která doznala dvojího a doplněného vydání a může být ponaučením nejen pro odbornou, ale i laickou veřejnost. Dožil se krásného věku téměř 91 let a zaslouží si být zařazen mezi nejvýznamnější české chirurgy světové úrovně.