označuje horší vidění jinak zdravého oka, které není možné korigovat brýlovou korekcí. Nejčastější příčiny tupozrakosti jsou následující:
Tupozrakost vzniklá šilháním:
V populaci šilhá 3-4 % obyvatelstva, polovina z nich vykazuje střední až těžkou tupozrakost! Pokud dítě šilhá stále jen jedním okem, je obraz z tohoto oka v mozku potlačen -suprimován. Dozrávání zrakového smyslu probíhá nejvíce v prvních letech života a je ukončeno až v prvních letech školní docházky. Dojde-li k přerušení nebo oslabení obrazové stimulace nebo k útlumu vjemu šilhajícího oka, je vývoj zraku narušen. Toto „ potlačované“ oko ve vývoji své zrakové ostrosti zůstává pozadu- stává se tupozraké.
Tupozrakost při anisometropii Další příčinou tupozrakosti je jednostranná brýlová vada, nebo velký dioptrický rozdíl mezi očima.
Léčba tupozrakosti Čím dříve je odstraněna příčina omezené zrakové stimulace oka, tím menší je navazující poškození, které musí být následně léčeno. Délka léčby tupozrakosti je závislá na věku dítěte a rozsahu amblyopie. Čím dříve je vada rozpoznána, tím lepší je pravděpodobnost uspokojivého léčebného výsledku. Pokud tupozrakost není odhalena nebo léčena včas, přetrvává a stává se výrazným handikepem.
Léčba tupozrakosti (pleoptika) se opírá především o správnou korekci brýlové vady, (brýle mohou být nošeny již v kojeneckém věku!!!!!). Dle stupně postižení je dále předepisována oklusní léčba, při které se v určitém rytmu (na několik hodin nebo celodenně) zakrývá speciální náplastí lépe vidoucí oko s cílem posílit funkci oka tupozrakého. U velmi malých dětí může být léčba tupozrakosti realizována speciálními kapkami (Atropin), které se kapou v určitém časovém rytmu do lépe vidoucího oka.
Šilhání je označení pro funkční oční poruchu, při které jedno oko fixuje daný objekt, zatímco druhé oko se uchyluje v jiném směru. Úchylka může být směrem do vnitřního nebo zevního koutku (šilhání horizontální) nebo nahoru či dolů (šilhání vertikální).
Pro určení typu onemocnění a způsobu léčby je významný věk dítěte, ve kterém se oko nebo oči začínají uchylovat. U vrozeného šilhání je úchylka zpozorována nejčastěji v prvním půlroce života. Šilhání způsobené nekorigovanou brýlovou vadou se objevuje později.
Sklon k onemocnění je dědičný. U dětí, jejichž rodiče šilhali nebo šilhají, je pravděpodobnost onemocnění vyšší. Při šilhání je zrakový vjem z uchýleného oka potlačován. To může mít za následek rozvoj tupozrakosti a neschopnost prostorového vidění.
Včasná diagnosa a včasné zahájení léčby dává vyšší šanci na uspokojivý výsledek. Každé dítě šilhající v 6 měsících věku, nebo dítě, které začne trvale šilhat v pozdějším věku, by mělo být vyšetřeno dětským očním lékařem. Také dospívající nebo dospělí, u kterých šilhání začne náhle, musí být co nejdříve vyšetřeni oftalmologem, protože se může jednat o první příznak závažného onemocnění..
Terapie šilhání Základem léčby je správná brýlová korekce a oklusní léčba tupozrakosti. U některých pacientů jsou nutná ortoptická cvičení (např. cvičení současného vidění oběma očima, vnímání hloubky prostoru). U některých forem strabismu je nutné operační řešení.
Dítě by mělo být vyšetřeno očním lékařem :
Ihned pokud jsou přítomny
Co možná nejdříve při těchto alarmujících příznacích