19.07.2023 (aktualita z archivu)
Když bylo nyní čtyřiasedmdesátilému seniorovi z Náchodska devět let absolvoval ve Fakultní nemocnici Hradec Králové složitou operaci srdce, která odstranila vrozenou srdeční vadu. O několik desítek let se do hradecké nemocnice vrátil, aby absolvoval robotem asistovanou operaci rakoviny tlustého střeva. Spokojen byl také s péčí v náchodské nemocnici. „Spousta lidí si na české zdravotnictví stěžuje a kritizuje ho, ale za mě je úžasné, jak zdravotnický systém v naší zemi doposud funguje, a chtěl bych poděkovat všem lékařům, sestrám a dalším zaměstnancům nemocnic za jejich péči,“ říká muž, který si nepřeje uvést své jméno, aby nemusel čelit případným negativním reakcím. „Já to považuji za zázrak, kdybych nemohl absolvovat ty dvě operace, tak by můj život vůbec nemohl být takový jaký je,“ dodává rozhodně.
Kvůli problémům s velkou dušností se jako malý chlapec nemohl ani rozeběhnout, protože by okamžitě omdlel. Docházel tedy do nemocnice v Opočně, a za dveřmi poslouchal pana doktora, jak říká mamince: “Rozhodně nepočítejte, že se dožije vyššího věku. Tak maximálně 30 let, spíše méně”. Asi v šesti letech se stal pacientem hradecké nemocnice. „Pan profesor Jaroslav Procházka v Hradci mi v této době provedl katetrizaci, což bylo poměrně unikátní vyšetření. Zjistili, že mám v přepážce síní velký otvor a proto se tělo nedostatečně okysličuje a bylo nutné udělat laicky řečeno záplatu. 14. března 1958 jsem šel na operaci, řez přes celý hrudník. To byla jedna z prvních operací s mimotělním krevním oběhem a stal se první zázrak,“ vzpomíná muž. Po operaci zůstal šest týdnů v nemocnici, musel dostávat velké dávky antibiotik, a poté byl propuštěn do domácí péče. „Pan primář mě vezl svým autem domů. Když jsem vystoupil, tak jsem se rozběhl k mámě, která čekala, že se každou chvíli složím, přitom já už jsem to zvládl. Děkoval jsem všem, všichni byli úžasní, sestřičky jsem měl za mámy, doktory za táty a pana profesora Procházku jsem navštěvoval až do konce jeho života,“ vzpomíná.
Muž se vyučil, při zaměstnání složil maturitu a vystudoval i právnickou fakultu, sportoval a ve všech oblastech byl velmi ctižádostivý. Bylo to způsobeno pocitem méněcennosti, kterým v dětství trpěl, neboť z důvodu vrozené srdeční vady nerostl a byl po konci deváté třídy nejmenší z celého ročníku. Jeho růst začal až v 15 letech, tedy po operaci. “Zhruba ve svých 30 letech jsem začal trpět srdečními, arytmiemi, stresy, měl jsem deprese. Dostal jsem se do péče náchodského kardiologa doktora Valáška, který mě svým přístupem vrátil do normálního života. V rámci této lékařské péče jsem absolvoval vyšetření ve Fakultní nemocnici Hradec Králové. Zjistili, že mám zúženou cévu, další zákrok ale nedoporučili, musel jsem snížit zátěž a beru léky. Díky této všestranné péči jsem mohl vloni lyžovat s vnučkou, jezdím na kole, normálně se pohybuji a za to nesmírně vděčím doktorům a sestrám, kteří mi svým jednáním k tomu pomohli. Znovu mohu žít plnohodnotným životem,“ uvedl senior.
Před čtyřmi lety si všiml krve ve stolici, následovalo kolonoskopické vyšetření v náchodské nemocnici, které potvrdilo rakovinu tlustého střeva. „Kdybyste viděla ten úžasný tým sester a lékařů, kteří tam pracují, to je opravdu vynikající. Následně jsem absolvoval robotem asistovanou operaci ve FN HK. To byl další zázrak medicíny, chci říci, že za celou dobu mého pobytu v nemocnicích jsem se nesetkal s pochybením, o kterém by bylo potřeba hovořit. Samozřejmě, že když budete hledat na lidech jen to horší, tak vždycky najdete, ale já si pořád myslím, že máme úplně fantastické zdravotnictví a strašně mě mrzí a bolí a není mi to jedno, jak se řada lidí o našem zdravotnictví vyjadřuje. Oni jsou schopni z momentálního pochybení jednotlivce odsoudit celý systém a to není pravda. Ten systém funguje, já i moje rodina jsme se setkali v nemocnicích s obrovskou profesionalitou,“ říká muž.
Podle jeho názoru zdravotníci v České republice zachraňují životy velkému množství lidí a péče je v porovnání se stejně vyspělými zeměmi na vysoké úrovni, ne-li na vyšší. „Mám pocit, že ta zdravotní péče je mnoha lidmi brána jako absolutní samozřejmost, přitom bychom měli být všem lidem, kteří ve zdravotnictví pracují a starají se o pacienty neskonale vděčni,“ dodává.